Řecko - Peloponés
Řecko Peloponés
Peloponés je označován za poloostrov a to i přes skutečnost, že s pevninou již od 19. století spojen není. V letech 1881 až 1883 byl postaven 6,3 km dlouhý, až 30 m široký a 8 m hluboký Korintský průplav, díky kterému se Peloponés stal ostrovem. Dnes zde žije něco málo přes 600 000 obyvatel vetšinou v malých městech a na venkově. Vyjímkou je na severu ležící město Patra (někdy nesprávně jmenováno jako Patras), které je se svými 160 000 obyvately třetím největším městem Řecka. Zvláštností je, že i když Peloponés oplývá mnoha památkami, jsou zde krásné pláže, můžete procházet majestátné pohoří Taygetos dosahující výšky až 2500 m, nenajdete zde mnoho turistů. Ani samotní Řekové netuší, proč se jim nedaří cizince na Peloponés přilákat. Kdo se na Peloponés vydá za památkami, nenechá si určitě ujít Olympii, Mykény, Mythos, Mistras a Korint.
Hotel Oasic v Kalo Nero
Kalo Nero je malá vesnice na západním pobřeží Peloponésu poblíž městečka Kiparissia. Dohromady je zde několik malých hotelů, dva obchůdky s jídlem, jeden s ovocem a pekárna.
Poblíž pobřeží se krčí něco málo taveren s výhledem na moře. Počítejte s tím, že platba kartou se zde nenosí a bankomat je novodobá vymoženost
sem nepatřící. Na druhou stranu si můžete vychutnat naprosto klidnou dovolenou, kde se nebudete prodírat zástupy turistů a nebudou vás otravovat prodavači snažící se vám prodat kdejakou blbinku.
Není problém najít pláž, kde v dohledové vzdálenosti nikdo nebude, jen vy, ryby v moři a velké množství hnízd želv Careta Careta.
Pokud si budete chtít vyrazit z Kalo Nera na výlet do Kiparissie, nejlepší spojení je pomocí vlaku. Cena zpáteční jízdenky byla 1,60 €. Kiparissie je malé zastrčené městečko (žije
zde pár tisíc obyvatel) s jedinou památkou a to na přilehlém kopečku rozpadající se zříceninou hradu. Že nejste v turisticky navštěvované oblasti vás utvrdí i skutečnost, že v celém městečku
nenajdete jediný obchůdek za měřený na prodej turistických cetek. Je ale pravdou, že je zde více obchůdků než v Kalo Neru. Dokonce i několik bankomatů, na náměstí dvě banky a našli jsme
i půjčovnu aut. Pokud hledáte rušný noční život, Kiparissi se vyhněte.
|
|
|
|
|
|
Olympia
Nejnavštěvovanější místo na Peloponésu je bezesporu starověká Olympia. Zde se konaly první olympijské hry a zde se také od roku 1936 (olympiáda v Berlíně) zapaluje oheň pro novodobé olympijské hry. Datum 08.07.776 př. n.l. je považován za den, kdy se začaly konat první olympijské hry. Další byly uspořádány vždy za čtyři roky, ale až v průběhu srpna či září jako pocta boha Dia. V průběhu 20. století byly v Olympii uskutečněny rozsáhlé archeologické vykopávky a Olympia byla zpřístupněna turistům. V roce 1989 se zdejší památky dostaly na Seznam světového dědictví UNESCO.
PHILIPPEION - kruhová budova založena Philipem II. po bitvě u Chaeroneu (roku 338 před n.l.). Přední venkovní kolonáda byla postavena v jónském stylu. Vnitřní místnost byla rozdělena sloupy v corintském stylu. Stavba byla dokončena až Alexandrem Velikým, který ji nechal vyzdobit bustami svých předků.
|
CHRÁM HÉRY - nejstarší chrám mezi zachovalými památkami dórské architektury. Zdi tohoto chrámu pamatují doby z konce 7 století př. n.l. Kratší část budovy byla složena z šesti sloupů, delší strana jich měla 16. Celkové rozměry chrámu byly 50 x 18,75 m s výškou 7,80 m. Původně byl chrám postaven na dřevěných sloupech, které se postupem času vyměnily za sloupy kamenné. zajímavostí také je, že v době římské nadvlády zde byla umístěna socha Hermese od sochaře Praxitelese. Před chrámem uvidíte oltář Héry, místo kde se novodobě zapaluje olympijský oheň.
|
|
STADION - dnešní podobu dostal v polovině 5 století př. n .l. Celková vzdálenost běžecké tratě je 192,27 x 28,50 m. Ačkoliv okolí stadionu nemělo vytvořené žádné tribuny nebo kamenné sedačky (vyjímkou jsou kameny na jižní straně sloužící jako sedátka pro rozhodčí), hry mohlo sledovat až 45.000 tisíc návštěvníků. Na stadion se vstupuje bránou postavenou někdy v pozdější helénistické době.
|
|
LEONIDAION - 75 x 81 m velká obdélníková budova z roku 330 př. n.l. sloužila jako ubytovací zařízení pro olympijské funkcionáře. Jméno budova dostala od svého architekta a člověka, který stavbu sponzoroval a to Leonidese z Naxosu. V pozdějších dobách římských byla centrální část přestavěna tak, že se v ní nacházel plavecký bazén, který nebyl krytý střechou budovy.
|
|
CHRÁM BOHA DIA - monumentální chrám v dórském stylu měl rozměry 64,12 x 27,68 m a výšku 20,25 m. Kratší strana byla postavena ze šesti sloupů, delší jich obsahovala třináct. Postaven byl dle plánů architekta Libona Eleana v letech 470 až 457 př. n.l. Bohužel v roce 522 a 551 n.l. byl zničen zemětřeseními. Chrám je známý jako místo, kde stála socha boha Dia - jeden ze sedmi divů světa. Sochu zhotovil umělec jménem Pheidias, který měl dílnu hned naproti chrámu. Její podoba je z pátého stoletím n.l. kdy byla přestavěna na křesťanský kostel.
|
|
PALAESTRA - místnosti čtvercové budovy (rozměry 66,35 x 66,75 m) sloužily jako místo pro převlečení, vykoupání a namazání těla olejem. Budova byla využívána i jako tréninkové centrum pro zápasníky, boxery a skokany.
|
MUZEUM - poblíž areálu Olympie bylo postaveno muzeum. Byly sem přemíštěny sochy z Olympie a část věcí nalezených při vykopávkách.
|
|
|
Mystras
Poblíž města Sparty se rozkládá další kulturní památka zapsaná v roce 1989 na seznam UNESCO. Byzantské sídlo bylo postaveno v polovině 13. století a od roku 1262 se stalo sídlo světských a církevních úřadů spravujících Peloponés a to až do roku 1460, kdy byl Peloponés dobit otomanským panovníkem Mehmedem II. Mezi roky 1687 až 1715 Mystras ovládali Benátčané, následně znovu otomanští panovníci. Od roku 1821 patří Mystras i Peloponés Řekům.
|
|
|
|
Město Sparta
Ačkoliv historie města sahá až do mykénské doby, nenajdete zde skoro žádné památky. Sparta byla vojensky založený městký stát, kde nebyla postavena žádná akropole či jiné monumentální stavby, které by se zachovaly do dnešních časů. Historie Sparty je ukázána ve čtyřech malých místnostech v místním muzeu. Uvidíte zde něco málo mozajk, sošek a fotografií z vykopávek. Na okraji města jsme našli zbytky římských lázní. Dnešní Sparta je malé město pouze s 18 tisíci obyvately. Pro porovnání, v šestém století př. n.l. žilo ve Spartě více než 50 tisíc obyvatel.
|
|
|
|
Nestorův palác
Při cestě z Kiparissie na jih poloostrova směrem na Methoni poblíž města Pylos jsme narazili na palác Nestora. Pravděpodobně se jedná o palác z pozdní doby bronzové (doba mykénská), který sloužil i jako obchodní středisko. Celý komplex je složen ze čtyř jednopodlažních budov a skladištěm na olivový olej. Palác byl postaven z kamenů spojených hlínou. Existence opevnění kolem paláce nebyla nikdy prokázána. Stejně tak není prokázáno, proč a kdy byl palác zničen. Badatelé se kloní ke dvěma hypotézám, proč palác kolem roku 1200 př. n.l. zanikl. První z nich je přírodní neštěstí v podobě silného zemětřesení, druhá se opírá o doměnku, že mykénské paláce zanikly díky pádu velikých měst na východě (hlavně v Chetistké říši), čímž upadl obchodní ruch a mykéňané přišli o finanční zdroje živící celou jejich říši. Nestorův palác je známý i tím, že zde byly v roce 1939 nalezeny tabulky s písmem z doby bronzové. Díky tomuto nálezu bylo zjištěno, že již Mykéňané hovořili starou řečtinou a že uctívali některé bohy jako staří Řekové (např. Zeus a Athéna). V těsné blízkosti paláce se nachází hrobky zvané Tholos. Jedná se o kruhové kamenné hrobky s kuželovou střechou z mykénské doby.
|
|
|
|
Pevnost Methoni
Díky své poloze se Methoni stalo jedním z hlavních opěrných bodů Peloponésu již v 8. st. př. n.l. Další písemné zmínky pocházejí z doby peloponéské váky z 5 st. př. n.l. a z doby 354 př. n.l. kdy byla dobita Filipem II. Makedonským. Je s podivem, že z římské doby se nám žádné památky ani písemné prameny o Methoni nedochovaly. Velké slávy se Methoni dostalo, když byla pod nadvládou Benátčanů. Ti pevnost nejdříve v roce 1125 n.l. dobili a pobořili. V 1204 byla pevnost pobořena znovu a to vojskem čtvrté křižácké výpravy. Od roku 1206 byla Benátčany započata obnova pevnosti. Za pár let se stala důležitým opěrným i obchodním místem celého východního středomoří. V roce 1500 byla po dlouhém obléhání dobita Turky. Další devastaci pevnost zažila v polovině dvacátých let 19. století, kdy vrcholil řecký boj o nezávislost.
|
|
|
|
doba návštěvy Peloponésu: červenec 2009; veškeré zde uvedené údaje jsou pouze mým osobním názorem